Roland Acsai

Přeložili Tünde Mészáros a Jaromír Typlt

Vidina lesa

Jezero je vidinou lesa. Sluka pláčem
Zdvojuje večer, jako dvojité okenní
Sklo, nebo hladina vody,
Na kterou se vkradl stříbřitý opar.
Sobi dýchají hvězdnou mlhovinu.

Bylo ti šest a napsala sis Mikulášovi
Právě sem, na polární kruh.
Bylo ti šest a někdo ukázal kolem dokola:
Tamto jsou hvězdy, tohle je večer
A Mikuláš žije daleko na severu.

Bylo ti šest a věděla jsi všechno.

V představách jsi celé léto strávila tady
S divokými husami Nilse Holgersona.
Teď je srpen. Po hvězdách
Ani památky. A přece večer, jak býval
Za tvého dětství: jediný.

Oostende

Ke břehu moře dorazil starý muž.
Stěží jsi přes to dunění vln uslyšela
Můj hlas, když jsem tě na něj
Upozornil. Položil tašku, potom
Si pečlivě vyhrnul nohavice.

Nejdřív jsem čekal, že vkráčí
Do únorového moře, nohy bílé rybí kosti.
Namísto toho vtlačil špičatá kolena
Do písku, přežehnal se, potom
Sepjal ruce a začal se modlit.

Zapletený do rezavých chaluh tvých vlasů
Pozoroval jsem klečícího muže, jak
Obrácen k moři pokračoval ve svých modlitbách -
Bezhlesými slovy v závorkách lastur.

 

Hlubina plná světla

Překročil jsem bránu lesa,

Promlouvaje praskavou řečí
Sešlapávaných větví,

A náhle jsem hleděl z očí do očí
Osamocenému sobu.

Držení hlavy, symetrie paroží
Jako by vypadly z obrazů Osmy Rauhala.

Zdola nás osvětloval
Zelený neón mechů a lišejníků.

Stáli jsme v chlorofylové záři

Bez hnutí.

Jako by se ani jeden z nás neodvažoval
Krokem do mechů

A lišejníků

Stoupnout nad tu hlubinu plnou světla.

 

Jan Garbarek: Rites

Do přehrávače vkládám CD
Jana Garbareka, abych si znovu poslechl
Rytmicky se opakující zvuky vlhy pestré,
Vpletené do melancholických
saxofonových sól - tyto

Éterické, jemné, osamocené zvuky,
Které probublávají z hlubokých vod
Oblohy dětství. Vzdálené
Postavy se potácejí směrem
Ke mně, pomalu, tunelem paměti.

A když se pak začnou vyptávat na to
Co jsem učinil a co ne
Znovu pustím Garbarekovo CD:
Odpověď vlhy
Bude i mou odpovědí.

 

Mrtvé panství

Vrátit se k nám na zahradu, dolů
k mokřinám: jako bych si na rozřezání
dávno zapomenuté obálky bral ostrý
rákosový list. Luštím stopy
na chodníku protínajícím zahradu

– myšlenky Země. Oka kaluží
s vějířem vrásek v koutcích, po straně
obilné pole: měsíční srpky užovek
o polednách. Špehuji ondatry, jak ve vodě
okusují rdest: nehybný

stín topolu; v kořenech objevím
jejich tajné chodby. Mrtvé rameno
roků temní a vytrvale narůstá.
Zmocním se rákosu
a vyrazím do svého mrtvého panství,

abych znovu našel tu želvu:
tu, co na svých zádech nesla svět.

 

Roland Acsai (1975) je básník, překladatel a esejista. Vystudoval maďarskou filologii na univerzitě Elte v Budapešti. Několikrát pobýval ve Finsku a Norsku a vliv skandinávské kultury je v jeho knihách velmi patrný. Vydal sbírky básní Jaké roční období (Milyen évszak, 2001), Přirozený nepřítel (Természetes ellenség, 2003), Tunelové dny (Alagútnapok, 2005) a V sevření dvou nebí (Két ég satujában, 2008). Letos mu vychází kniha poezie pro děti Studna za úsvitu (Hajnali kút). Roland Acsai získal v roce 2006 Cenu Zoltána Zelka a v témže roce byl oceněn i ve Finsku Cenou Res Artis.

Překlad vznikl v rámci tvůrčí dílny Re:Verse Workshop, kterou pro země Visegrádské smlouvy organizuje budapešťský Kruh Jószefa Attily, v dubnu 2009. Dílny se dále účastnili básníci Ján Gavura, Bálint Harcos a Martin Skýpala.