Měsíc autorského čtení v Brně

Vyber si datum…

Samo od sebe by mě to asi nenapadlo. Oslavit si narozeniny vlastním autorským čtením, když člověku vycházejí na konec července? Tvrdím, že všude jinde než v Brně bych se díval do prázdných řad se dvěma třemi ztracenci, kteří mi ten letní večer obětovali spíš z útrpnosti. Když jsem si tedy poprvé z nabídky volných termínů vybral svoji pětadvacítku, vedl mě k tomu spíš pocit, že podobnou příležitost už nemusím nikdy dostat a že stojí za to užít si to třeba jen jako vtip.

Bylo to v červenci 2001 a na to překvapení nezapomenu. Co do počtu návštěvníků to byl asi vůbec největší zástup, jaký jsem do té doby na svých čteních zažil. V půli jsem odložil papíry a začal si s těmi lidmi povídat, abych aspoň trochu zjistil, co jsou zač. Jak se jim to stalo, že toho večera skončili právě se mnou. A odkud se v nich bere ta pozornost. Ještě rok poté se ke mně u autobusu přihlásil neznámý člověk s tím, že v tom sále seděl, a dokonce si přede mnou nalistoval v zápisníku výpisky na téma všech těch „pastí“, kterým jsem svůj večer věnoval.

O pět let později jsem to zkusil znova. Stejné datum. To už byl Měsíc autorského čtení mezinárodní, zátěž na diváka se zmnohonásobila, a přece lidí neubývalo, spíš naopak. Do Husy na provázku jsem přijel s už poměrně pokročilou podobou „zmutovaného autorského čtení“, které jsem si začal zkoušet zhruba od konce 90. let. Hned ze začátku jsem diváky naježil tím, že stejný text slyšeli dvakrát za sebou – poprvé z nahrávky, zatímco já seděl s maskou vlastní tváře na tváři, a podruhé naživo, bez masky, z očí do očí. Zajímalo mě, jestli se jich silněji dotkne ten rozdíl, nebo to opakování. Už jsem věděl, že díky otevřenosti diváků Měsíce autorského čtení můžu čekat velmi inspirativní zpětnou vazbu.

A ze stejného důvodu jsme pak v roce 2009 na festival přijeli i se Škrábanicí. S pomocí skladatele Michala Rataje a jeho elektroniky se mi totiž podařilo vyplnit si svůj dlouholetý sen a proměnit autorské čtení ve zvukovou performanci, během níž jsou slova posílána po prostoru a překvapují přítomné v různých zabarveních a ze všech stran. Na místě nás navíc překvapila i pravá letní bouřka.

Jen s tím datem narozenin jsem se tentokrát minul asi o dva dny. Přiznám se, že mě tento ústupek organizačním důvodům doteď trochu hryže. Budu to muset napravit. Už při nejbližším příštím pozvání, které snad zase přijde. Dejte mě na pětadvacátého!

číst text v časopise Rozrazil č. 34 (červen 2009)