František Novák
„Libomudrc“, „obzvláštník“, „literární šílenec“ či „inzitní badatel“, promovaný kartograf a dlouholetý ředitel muzea v Lomnici nad Popelkou.
„Libomudrc“, „obzvláštník“, „literární šílenec“ či „inzitní badatel“, promovaný kartograf a dlouholetý ředitel muzea v Lomnici nad Popelkou František Novák (narodil se 2. 12. 1933) zatím mnoho nepublikoval, své texty šířil spíš v kopiích rukopisů, a pokud byl občas tištěn v místních novinách (Pojizerských listech nebo Týdnu v Českém ráji), zůstává otázkou motivace jejich redakcí:
„Když jsem viděl, že v Týdnu v Českém ráji publikují tři grafomani ve stále rostoucím rozsahu, neotištění mého článku se mi stalo záminkou, že jsem tam přestal psát. Potom se mi (bylo to nejspíše v roce 2000) stala příhoda, která mě pěkně pobavila. Když jsem se v Semilech zeptal jednoho trafikanta, zda má na prodej Týden v Českém ráji, řekl mi, že poslední číslo vyšlo někdy koncem května, a dodal, že od té doby, co tam několik jeho stálých zákazníků postrádalo články, které tam psal nějaký blbec z Lomnice nad Popelkou, stal se mu z toho ležák. Ti lidé se prý nejdříve podívali do toho plátku a když tam uviděli můj článek, tak si to koupili, když tam nebyl, tak to nekoupili.“ (dopis z 24. 4. 2002)
Není divu: Novákovy články musely uprostřed běžných novinových zpráv působit jako nebývalé osvěžení. Geniální pitomosti, sebejistá tvrzení s ohromujícím nezájmem o jakýkoliv obvyklý důkaz, velkorysé přepsání dějin pouze na základě osobní fantazie – nebo přesněji „čichověchuťové duševní podstaty“, jak to František Novák sám definuje –, jedním slovem průlom v nudě očekávatelných sdělení.
Dva roky před svým odchodem do důchodu stihl ještě v lomnickém muzeu vydat – oficiálně k 500. výročí objevení Ameriky – zásadní spis Lomnice nad Popelkou, zakladatelské sídlotvorné středisko českého života (1992). Užaslý čtenář se z něj dozvěděl, že Lomnice nad Popelkou byla v dávných dobách vlastně hlavní protiváhou Prahy a že většina českých sídel je svým původem napojena právě na toto nenápadné městečko. K podobně zásadním poznatkům ale František Novák dospěl i ve svém bádání o někdejším významu podkrkonošských obcí Semily, Libštát, Řeheč, Kacákova Lhota, Nová Paka… Pokud by snad čtenář zatoužil zvědět o tomto tématu více, lze ho odkázat na obsáhlou rekapitulaci Novákových hlavních myšlenek, kterou pod názvem Rozčechrané protovědomí aneb Mašíbl mašíblů uveřejnil kulturolog Vladimír Borecký v magazínu Uni (6/2000).
Úryvky z Novákových textů zatím uveřejnily časopisy Analogon, Souvislosti a Výčepní list.
Fragment Několik slov o slepici – nejenom řehečské si můžete stáhnout na stránce ostravského časopisu Obrácená strana měsíce (č. 2006/4).
Další texty o Františku Novákovi:
Průtrž
Psáno v roce 2005 na základě spisu Františka Nováka O biologické podstatě pozemského Času:
Jak se to stane, že člověk tak modelově a z hlubokého přesvědčení nemystický náhle píše iniciační román a v jeho průběhu dosahuje vhledů málem osvícených? Málem, bezmála, téměř – anebo doopravdy?
„Jeden z ctitelů mých textů mi napsal, že jejich ojedinělost spočívá v tom, že když je čte, má dojem, že čte něco, co napsal desetiletý kluk obdařený stopadesátiletým rozumem.“
číst celý text
Zesměšnění, které si nehledá oběť
Novákovo vylíčení germánského bohoslužebného obřadu, při kterém se zvuk „gerrrr", odvozený od drnčící dřevěné střely, zmnohonásobuje a předbíhá sám sebe v různých ozvěnách, se snad vymyká téměř všemu, s čím se lze obvykle na poli tzv. vědecké i tzv. nevědecké literatury setkat. Je to násilné zasvěcení zvukem-slabikou-výkřikem, které navozují mezní stav vědomí. Možná, že bychom v té zkoušce principu podřízenosti a nadřízenosti mohli zaslechnout podivuhodnou ozvěnu hegelovské dialektiky pána a raba: „němec" si opakuje prožitek ohrožení vlastního života, který z něj nakonec udělal vůdce. Ale je-li to ozvěna, kudy sem doputovala?
číst celý text
Co nepřijde s věkem
