Oznámení

Zatím posledními novinkami jsou monografie sochaře Ladislava Zívra (nakladatelství Kant) a CD Michal Rataj – Jaromír Typlt: Škrábanice/Scribbles (vydavatelství Polí5).

21. 1. 2015, 23.12 Nejbližší vystoupení a autorská čtení

středa 25. února v 18.30 Hamburg, Warburg-Haus (Heilwigstrasse 116)

pátek 5. března ve 20 hodin Bratislava, Divadlo na ôsmom poschodí (Narcisová 4)

pátek 13. března Praha, Pracovna, festival Žižkovská noc

sobota 14. března ve 20 hodin Cheb, Divadelní klub Déčko (s Vojtěchem Němcem)

23. 12. 2014, 15.19 Čtyři texty na Lyrikline

Na mezinárodní stránku poezie Lyrikline, kde je možné slyšet básníky v originálním jazyce a zároveň si číst jejich překlady, byli v těchto dnech přizváni další tři čeští autoři.

A tak je nyní na Lyrikline možno slyšet také texty:
To naráží řeč
Zaživa
Ani se nehni
Instiktea

9. 10. 2014, 14.15 Clona na kolářovské výstavě

31. října 2014 skončila na zámku v Hradci nad Moravicí výstava k připomenutí 100. nedožitých narozenin Jiřího Koláře: Vy troubo!
Mezi díla více než pěti desítek autorů byly vybrány i čtyři fotografie z cyklu Clona a zvuková nahrávka Kůra.

Související stránky: Vy troubo! – Clona.

9. 10. 2014, 14.08 Sto padesát let od narození Josefa K. Šlejhara

„Toto ohromivé, prázdné nepohnutí, toto němé, zejivé utkvění, toto záhadno účinků, k nimž nebylo příčin…“
Před sto padesáti lety, 14. října 1864, se narodil Josef K. Šlejhar (zemřel 4. září 1914). Říkám si, že není možné, aby jeho čas ještě nepřišel. Snad každá jeho věta je pokusem prorazit skrze slova k tomu, co se nedá pojmenovat. Prodrat se k tomu za každou cenu a udržet všechno, co se z toho ve slovech udržet dá. Nevěřte na literárněhistorické škatulky jako je naturalismus, symbolismus a podobně. Šlejhar byl spíše nerozpoznaným předchůdce českého expresionismu. Ale jazyk jeho próz je ve skutečnosti fenomenologický, „v jakési neznámé bezednosti se propadávající", a proto je to dodnes neuvěřitelně strhující četba.
Viz krátký úryvek z Pekla – „Šlejharův industriál".

24. 3. 2014, 11.38 Škrábanice vychází na CD

Z vydavatelské anotace (Polí5):
Album se rozpíná od poezie k elektronické hudbě, od vokální performance k tradičím akusmatickým konceptům. Jaromír Typlt přináší do společné elektroakustického projektu tradici konkrétní poezie, pečlivých textových struktur i slam poetry. Michal Rataj navazuje na francouzskou tradici konkrétní hudby, rozvíjí svět polyfonního ambientu a prostorového zvuku a jemně se dotýká klubové struny electronica.
více o CD

5. 3. 2014, 11.42 Několik snímků z Grenoblu a z Lyonu

Na pozvání Francouzsko-české asociace v Lyonu jsem mohl uvést nejen výběr ze svých textů v originálech a francouzských překladech, ale představit také české art brut.
Večery proběhly 25. února v Maison de la poésie Rhône-Alpes (Saint-Martin-d'Hères na okraji Grenoblu) a 26.–27. února v Maison de l´Europe et de l´Européens v Lyonu.

Snímky zveřejnila Literarni.cz.

15. 2. 2014, 22.56 Zemřel Vratislav Karel Novák

Ve středu 12. února 2014 zemřel ve věku 71 let sochař Vratislav Karel Novák.

V roce 1989 navrhl kinetickou plastiku Plašismrt. Představa, že by se autorovy plány byly naplnily a na střeše domova důchodců v Praze-Hájích by teď opravdu podle pohybů větru červenými křídly mával a černožlutým ocasem výstražně zmítal několik metrů vysoký fantaskní tvor, určený k tomu, aby zastrašoval smrt a držel ji v bezpečné vzdálenosti od obyvatel domu, působí přinejmenším kuriózně. Určitě až z pravěku přežívající princip uměleckého díla jako magického ochránce se v tomto Novákově díle stal předmětem vážně míněné evokace i hluboké ironie zároveň.
Jen o rok mladší Metronom však dnes tuto ochrannou úlohu kupodivu plní – našla by se už celá řada literárních dokladů o podvědomých obavách, které v obyvatelích Prahy vyvolá každé dočasné zastavení jeho pohybu.
číst celý text

10. 2. 2014, 7.06 Výstava a čtení v Děčíně

Od čtvrtka 13. února do čtvrtka 20. února byla v Děčíně na rohu ulice Zbrojnické a Tržní v Ukradené galerii vystavena Clona – část výstavního cyklu textů a fotografií Záhlaví.

Rozhovor s Radkem Fridrichem a Jaromírem Typltem (Jaroslav Balvín, Portál české literatury 19. 2. 2014)

Související stránky: Záhlaví – Ukradená galerie v Děčíně – Bar Bodenbach.

20. 12. 2013, 11.21 Kniha o díle Ladislava Zívra

V nakladatelství Kant vyšla výtvarná monografie Ladislav Zívr.
Koncepce a text: Jaromír Typlt
Fotografie: Ondřej Polák
Předmluva: Jaromír Zemina
Grafická úprava: Otakar Karlas
Překlad anglické části: Stephan von Pohl
Soupis sochařského díla: Jaromír Typlt, Kateřina Lokvencová.

Související stránky: rozhovor o knize na stanici Vltava (2. 12. 2013) – zpráva o knize v Jičínském deníku (5. 12. 2013).

20. 12. 2013, 11.20 Výstup na horu Ťululum

V nakladatelství Malvern právě vyšla kniha Františka Nováka Výstup na horu Ťululum aneb O biologické podstatě pozemského Času. Výtvarně ji doprovodil Vojetěch Jirásko, doslov napsal Jaromír Typlt, edičně připravil Jan Sušer.

Čtyřminutový rozhovor o knize odvysílala 18. prosince stanice ČRo3 Vltava v pořadu Mozaika, ptala se Milena M. Marešová, záznam je zde:
Kartograf František Novák se pustil do přepisu dějin na základě vlastní fantazie.

Související stránky: František Novák – Malvern.

23. 11. 2013, 12.16 Talenti v Tranzitdisplay

No a co, vy mladí talenti? Tak jste si tedy dodali kuráže, dorazili jste na moje veřejné vystoupení a před pár desítkami lidí jste mi dali facku. Dokonce dvě, protože o tu druhou jsem si sám nahlas řekl. Takových siláckých kousků si můžete natropit, kolik chcete – vaši avantgardističtí pradědečkové vám pro ně dávno zajistili beztrestnost, takže neriskujete naprosto nic. Vždycky se to dá obhájit jako revoluční projev protestu, na který máte přece jako mladí talenti nezadatelné právo. Na naší literární vísce jste si právě založili na malou proslulost a jistě v budoucnu výhodně zhodnotíte tiché sympatie všech těch, kdo si myslí, že Typlt si takovou facku vlastně zasloužil. Asi ano, protože před lety jsem vykřikoval podobné radikalistické pitominy, jaké teď vykřikujete vy. „Kdo se dopustí umění, tomu dá dada přes držku,“ zvolali jste neohroženě. Doufám, že jste se při tom cítili i dost pohodlně. Protože talentovaní jste, zdá se mi, hlavně na projevy pohodlnosti.

(Psáno a zveřejněno 19. 11. 2013)

Jak si koledoval…

A jak si vykoledoval…
"Ještě jednou – a šupiny dolů!"
(Za pohotový záznam děkuji Jaromíru Čejkovi: zveřejňuji hlavně jako odpověď na toho "moudivláčka", kterého ze mě dělají vtipní hoši z A2.)

8. 10. 2013, 11.59 Helenina kniha

Když Bohdan Holomíček, autor tohoto snímku, v roce 1999 vyvolával fotky s Helenou Skalickou, pouštěl si v černé komoře z diktafonu záznamy jejího vyprávění. Litoval, že její monografie Láska ve vodě (2000) tehdy nevyšla i s nějakým jejím příběhem.
Po třinácti letech zaplnil toto bílé místo Pavel Novotný. V těchto dnech mu v nakladatelství dybbuk vychází kniha A to si pak můžeš říkat, co chceš, která vznikla právě ze sestřihu Heleniných vyprávění.

Související stránky: Helena neotvírá – o knize na MF Dnes – o knize v Literárních novinách.

26. 9. 2013, 14.44 Výrok Y

S některými lidmi prostě není žádná diskuse…

A TYČ!

Nahrávku z roku 2002 obrazově "zakódovala" Ilona Malá.
Poděkování: Ivanu Acherovi a Anastázii Stročkové.

24. 9. 2013, 22.26 Zátiší na Rádiu 1 – záznam

Ve středu 18. září ve 21 hodin mě Jeroným Janíček mě pozval jako hosta do svého pořadu Zátiší na Rádiu 1.

Celý pořad – pochopitelně kromě hudby, kterou jsem si tam přinesl (z desky Blixy Bargelda a Teho Tearda Still Smiling) – je nyní v archivu 1 na záznamu v MP3.
Možná vůbec poprvé jsem četl do živého vysílání svoje texty (Zaživa, Audio, Zlomek B101). Zvláštní představa, že právě v tu chvíli je kdosi na druhé straně…

Ke stažení: archiv pořadu Zátiší.

11. 7. 2013, 14.21 Z Měsíce autorského čtení

Mezi Brnem, Košicemi a Ostravou jsem 7.–9. 7. projel v rámci Měsíce autorského čtení.

Na záznamu se kromě textů, jako je Pole nade mnou nebo Zlomek B101, odvíjí i zajímavý rozhovor s diváky, a to přibližně v čase mezi 0:45–1:05.

Michaela Velčková z Větrných mlýnů se mnou také stihla pořídit rozhovor do internetového Deníku Referendum.
Zde je odkaz:
Literatura je pro mě pohybem na tom nejosobnějším území.

Související stránky: Měsíc autorského čtení 2013 – Neuvěřitelná performance Jana Hájka pro MAČ.

3. 6. 2013, 12.50 Se Swoonem Ve znaku

Belgický videoartista Swoon, který si dlouhodobě vybírá poezii (v původních jazycích) jako základ pro své filmy, právě zveřejnil na internetové televizi Vimeo snímek s mou básní Ve znaku.

Související stránky: Swoonův komentář ke vzniku filmu.

17. 2. 2013, 23.32 Ani se nehni: Akropolis

V sále Paláce Akropolis jsem se v prosinci mohl znovu vykoupat v obrozující záplavě "rudé vody", když tu The Young Gods hráli ze svých prvních desek. A teď, ani nevím, jak se to seběhlo, se mnou v tomtéž sále Kateřina Nechvílová natočila video pro web Literárních novin…

2. 2. 2013, 12.07 Povodeň Jana Opolského

V lednu 2013 vyšla po 97 letech znovu krátká próza Jana Opolského Povodeň.
Spolek bibliofilů Nová Paka oslavil vydáním této knihy skutečnost, že od ledna 2013 přestaly Jana Opolského jako básníka konečně umlčovat neúměrně vysoké poplatky za autorská práva. Nyní už novým vydáním jeho knih nebude nic bránit.
Povodeň dvěma grafikami výtvarně doprovodil Vojetěch Jirásko.

Kdo by měl zájem o některý ze 70 číslovaných a podepsaných exemplářů této bibliofilie, může si ho za 250 korun objednat na e-mailu bibliofilnp@seznam.cz.

Předmluva ke knize vyšla časopisecky také v novém Achátu (2/2013), úryvek je možno číst zde.

11. 1. 2013, 16.00 Komparatistika

Zlomek B101 v češtině,
ve francouzštině (přeložil Denis Molčanov, 2013),
v angličtině (přeložil David Vichnar, 2011),
v němčině (přeložili Nikola Mizerová a Mirko Kraetsch, 2011).

…poznání je přátelství…
…la connaissance est l'amitié…
…realisation is friendship…
…Erkennen ist Freundschaft…

Všem přátelům překladatelům děkuji!

27. 12. 2012, 14.17 ...i když to není krajina po bitvě

Audiokompozice z roku 2006.

Hudba a zvukový střih (2006): Michal Rataj. Text: Jaromír Typlt (2000–2003). Grafiky: Jan Měřička (2003). Režie hlasů: Lukáš Jiřička (2006). Hrají: Martin Dusbaba a Petr Stach. Animace a filmová postprodukce: Ilona Malá (2012).

27. 12. 2012, 14.15 Rozhovor o Michalovi přes noc

V nejnovějším čísle olomouckého studentského časopisu Lžička v šuplíku (4/2012) vyšel krátký rozhovor, který se mnou vedla Kateřina Ráchel Valášková. Vyšli jsme od audioknihy Michal přes noc, ale došli jsme až k lesům okolo novopacké Duchárny.

"Ten, kdo už vyrostl mezi digitálními přehrávači a k filmům se proklikává přes YouTube, těžko uvěří té „proměně ve světlo“, k níž se Michal tolik upínal. Pro něj film byla ještě vzácnost krytá stříbrem, zvláštní rovina skutečnosti, které běžný smrtelník sice může zdáli přihlížet, ale přístup do ní je mu uzavřen. Proto ho setkání s režisérem Měškem tak zasáhlo. Čím dál víc mi dochází, že jsem těch dvanáct let upřesňoval zprávu o světě, který se mezitím vytrácel. Znáš ty pohádky o vynesených pokladech: co se včera neodolatelně třpytilo, z toho dnes zůstalo jen prachobyčejné šedé zrnění. Vypadá to, že Měšek s Michalem se tenkrát setkali na poslední chvíli, aby spolu ještě mohli zahlédnout, jak se filmy třpytí."
celé číslo v PDF

4. 12. 2012, 23.46 Čtvrtý Liberec

Ve čtvrtek 29. listopadu byla v liberecké Galerii U Rytíře zahájena výstava Jana Merty Liberec IV, která potrvá do 25. ledna 2013.
18. ledna proběhne také komentovaná prohlídka za osobní účasti autora.

Malíř Jan Merta se tímto už čtvrtým – a zřejmě závěrečným – pokračováním své výstavy Liberec hlásí k místu, kde prožil rozhodující období svého dětství, od jednoho roku do třinácti let – a kam se poté vracel jen náhodně, na pár hodin. Jeho Liberec zároveň je i není místem na mapě. Libercem se totiž stal už někde jinde, v jiných bydlištích, kde dorostl v představách, dosnil se ve snech, upřesnil se v tom, co bylo zapomenuto.
číst celý komentář

Obrazový doprovod: Jan Merta – Galerie, 2008.
Související stránky: Rozhovor o výstavě v Libereckém deníku – Rozhovor o výstavě v Mozaice Českého rozhlasu – Jan Merta.

14. 11. 2012, 20.58 Paka vděčná

Doma je člověk vždycky nejzapomenutejší: jeden z nejlepších spisovatelů, kteří vzešli z Nové Paky a zachytili ji v dodnes vydávaných a čtených textech, si v čerstvě vydaných Dějinách Nové Paky (autorem je profesor Zdeněk Beneš) vysloužil jednu jedinou jmenovitou zmínku, ve které… mu popletli jméno.
Už ne Josef Kocourek, ale Vítězslav.
Gratulujeme!

Naštěstí na těchto webových stránkách Kocourek i nadále zůstává Josefem.

20. 10. 2012, 0.29 Až kůra sedřena: 2012

Kůra v nové filmové verzi na YouTube!

Základem zůstala audionahrávka z roku 2006 a postupná proměna fotografie Šimona Pikouse, zaznamenaná na podlaze Galerie U Rytíře v Liberci 14. 1. 2010.
Díky postprodukci (Ilona Malá) ale zmizely z filmového záznamu všechny přebytečné smuteční květiny…

5. 10. 2012, 0.42 Laozi v Revolveru

Od půli září je v prodeji Revolver Revue číslo 88, která se vrací mimo jiné i k bibliofilskému vydání nového překladu Knihy o Cestě a Síle (Daodejing) od Laozi s obrazovým doprovodem Jana Merty.

Součástí bloku je také esej Překlad přes cestu:
A to je o překladu Oldřicha Krále také potřeba napsat:
jeho Daodejing není žádný ortel, žádná neodvratnost. Určitě nechce konejšit, ale ani neochromuje strachem. Připomíná nám, že Laozi býval často zobrazován jako stařec se zvláštně pobaveným výrazem. S úsměvem, který působí skoro nemístně, protože nemizí ani v situacích, které se zdají být skličující a trýznivé.
číst celý text
malba akrylem Jan Merta (2010)

Související stránky: Revolver Revue 88/2012.

22. 9. 2012, 20.48 Ke Zlomku B101

S potěšením oznamuji, že po bezmála deseti letech si grafik Jan Měřička opět zvolil za podklad k autorské knize můj text.
Výtvarné provedení technikou sítotisku, založené na "rozkladu" lidské postavy, tak dodalo nový rozměr básni Zlomek B101. Vydání zahrnuje osmnáct číslovaných exemplářů.
Zlomek B101 byl poprvé otištěn na podzim 2011 v Revolver Revui (č. 84) a nedlouho poté v německém překladu Nikoly Mizerové a Mirko Kraetsche v antologii z nové české literatury, uveřejněné revuí Die Horen. Díky Davidu Vichnarovi existuje i anglický překlad.
Na internetu je nyní Zlomek B101 zastoupen v rubrice Básně na stránkách Literarni.cz.

Prozření,
co jiného,
jenom to ještě trochu pročistit.
Protože před vším a skrze vše
byl to přece smirkový papír, co rozetřelo vesmír do celé šíře,
a otázka čištění
zasahuje až do čistého
skrznaskrz

Zde je možné číst celý text.

Větší část je také zaznamenána na YouTube, v dokumentu z autorského čtení 1. června 2012 v Domě umění ve Zlíně, zhruba od 6. minuty do konce:

22. 9. 2012, 20.30 "Klubová audiokniha"

O "elegantních urážkách a tichých kapitulacích" v textu k audioknize Michal přes noc napsal do A2 glosu Petr Ferenc:
"Každopádně je Michal přes noc v nejlepším slova smyslu „klubovou audioknihou“. Znal tento text D. Ž. Bor? Nebyl jeho inspirátorem?"
číst celý text

Petr Ferenc se tu s D. Ž Borem trefil a netrefil: samozřejmě jsem právě na něj musel hodně často myslet, kdykoliv jsem zvažoval použití slova "alchymie". A zvažoval jsem ho proto hodně… Ale snad není třeba upřesňovat, že předobrazem nesnesitelného filmového režiséra Měška D. Ž. Bor rozhodně nebyl.

Více o D. Ž. Borovi v nekrologu z prosince 2010.
"Všechny ty tolik oblíbené bonmoty o „kameni mudrců" nebo „alchymii slov" přestaly být díky Trigonu a D. Ž. Borovi jen nezávazným vypouštěním barevných bublin. Ať už se tím někdo bude chtít inspirovat v laboratoři, v ateliéru nebo na kterékoliv jiné úrovni, má teď dostatek práce na několik dalších desetiletí."

9. 7. 2012, 19.07 Vinice (Arabeska)

"Už dávno bych tu byl – tomu nevěř – zatím…"

Film Vinice (Arabeska), který byl dokončen v únoru 2012 (premiéra 14. 2. 2012 ve Fra), pronikl na YouTube…

Kdo má brýle s červeným a modrým filtrem, může si film pustit i ve 3D.

Zároveň tu běží anglická verze (v překladu Davida Vichnara), a to opět ve dvou podobách, 2D i 3D.

9. 7. 2012, 19.03 Audiokniha zní

Přílohou nového čísla revue Souvislosti (2/2012) je CD – audiokniha Michal přes noc, která je v produkci vydavatelství Tympanum šířena také samostatně. Základem pro nahrávku se stal jeden z textů knihy Stisk.

V Souvislostech se literární předlohou k audioknize podrobně zabývá Nikola Mizerová, která text dobře poznala i jako překladatelka.
"Noc v názvu Typltova textu je typickým alchymistickým symbolem nigreda, které odpovídá na psychologické rovině uzavření a čekání, jak již bylo zmíněno. Michal "kysne" v různých místnostech a stavech mysli."
číst studii

Jiným přiblížením audioknihy je rozhovor, odvysílaný 1. června na Českém rozhlasu 3 Vltava. Ptala se a natáčela Ivana Myšková.

CD
Příběh Michala, který se snaží upřesnit svou roli při natáčení filmu o alchymii, čte Martin Finger. Verše v textu čte Jaromír Typlt. Hudba a zvukový design Ladislav Železný, režie Dimitrij Dudík. Nahrávka úplného textu trvá 45 minut.

Může se natáčení filmu o alchymii stát cestou k zasvěcení?
Michal a Měšek, dvě hlavní postavy příběhu, se navzájem zkoušejí v rolích herce a režiséra, které by zároveň mohly být rolemi učedníka a mistra. Do poslední chvíle se ovšem nedá rozhodnout, jestli mezi nimi něco platí doopravdy, nebo je všechno je nastraženou pastí, do níž se chytá ten důvěřivější. Literární předloha k audioknize vznikala v letech 1995–2007.

Další informace a možnost objednávky zde.

Autorem kresby na obalu je Jan Merta.
Číst text: Michal přes noc – úryvek na iLiteratuře.

Související stránky: Tympanum – Souvislosti.

16. 5. 2012, 23.01 Michal ve čtečkách...

K audioknize Michal přes noc přibyla i verze pro čtečky elektronických knih.

Text v PDF tu byl volně ke stažení už od svého vzniku v roce 2007, čerstvě si lze stáhnout i verzi ve formátu epub.

7. 5. 2012, 13.05 Zvukem do hlavy

1. června bude ve Školské 28 slavnostně přivítána kniha Zvukem do hlavy, za jejímž vznikem stojí Michal Rataj jako průkopník praxe i teorie české audiokultury.

Kniha zahrnuje jedenadvacet textů a vychází ve spolupráci Nakladatelství AMU a Českého rozhlasu.

"Od muzikologicky podmíněných reflexí současné hudební scény (Flašar, Dobrovská, Fujak, Pantůček, Ferenc, Klimeš) se průběžné přesouváme do reálií současného umění zakořeněného v různých konceptech práce s jazykem (Adámek, Januš), odkud není daleko k různým typům reflexe umění v rádiu (Jurman, Cseres, Novotný). Hitparádové, blogové a poeticky orientované příspěvky (Klusák, Kokolia, Typlt) přesouvají akcent do míst, kde dochází k reflexi autorských tvůrčích pozic (Palacký, Guštar, Suchánek, Švamberk). Zcela nedílnou součástí kritiky audiokultury je oblast akustické ekologie a z ní vyplývajících specifických konteptů slyšení a zvukové sémiotiky (Trojan, Vojtěchovský). A nakonec – žádná reflexe se neobejde bez jasné vize do budoucna – Givan Belá svou vizí „generativního nanorádia“ celou publikaci zakončuje."
(z anotace)

Do knihy jsem přispěl rozšířenou verzí několika částí z cyklu Audio.

Další informace: Zvukem do hlavy.

4. 5. 2012, 21.47 Uvolněný Opolský

Zemřel 25. 5. 1942 v Praze. A těch sedmdesát let od smrti znamená, že jeho básnické dílo bude konečně osvobozeno!
Už na něm nebude ležet tíha autorských práv, které upírsky vymáhají podivné agentury (v tomto případě Dilia) a které si žádný nakladatel nemůže dovolit za zapomenutého básníka zaplatit. Už tak bývá v dost velké ztrátě…
V případě Jana Opolského se v roce 2010 stala vzácná výjimka, když se autorská práva dobrovolně rozhodl zaplatit Václav Cílek, aby mohl vydat výbor Staré lesy.
Ale stejně oslavme ten osvobozující okamžik jako naději, že Opolského básně začnou být znovu tištěny a čteny!

Básníkovo výročí zde připomínám úryvkem z textu Kraj v krvi, otištěného ve sborníku Logos 2011/1-2:

„Rudnou zde hroudy ornice, / jako by země celá / ze svých ran, jichž je bezpočet, / do noci krvácela," napsal Jan Opolský, Šlejharův vrstevník a přítel, v básni Pozdní večer, zařazené v roce 1936 do sbírky Čtení z hvězd a obelisků. Pokud by se ty verše nevztahovaly ke krkonošskému předhůří, mohlo by propojení představ krve a země působit jako pouhá konvenční metafora, jenže zde jsou zaručeny věrohodným prožitkem. V téže Opolského sbírce se k němu vrací i část básně Předurčení: „Zarudlá půda mojich polí, podivným nachem prolitá, / jako by měla pouze vydat krvavé zrní ze žita".
číst celý text Kraj v krvi

23. 4. 2012, 13.39 Vyrovnaným krokem na Měřičku

20. května skončila v Nové síni výstava sítotiskových grafik Jana Měřičky pod názvem Mechanika davu.

Nad každou kráčející postavou se vznáší nejistota, jak dlouho ještě bude moci na své cestě pokračovat. A Jan Měřička (1955) rozeznal, že právě to je způsob, jak nás přistihnout při pocitech, které si obvykle nepřipouštíme. Neudělal vlastně nic víc, než že z neosobního nadhledu a bez jakékoliv zjevného záměru zachytil, jak se zástup lidí klidně a spořádaně pohybuje jedním směrem. Proč už jen to stačí k pochybnostem? Co nám to najednou brání uvěřit, že by se takhle opravdu dalo jít bez konce, bez narušení a přeryvů, v hladké plynulosti od věků do věků?
číst celý text

Více na ArtMap – Vltava: rozhlasový rozhovor s Janem Měřičkou.

1. 3. 2012, 13.07 Její stav

Od 9. března do 5. dubna byla ve Školské 28 k vidění výstava kreseb Jany Kasalové Stav.

"Tělo přečteme okamžitě. Pohlaví, stáří, poškození, síla. Stačí jediný pohled a každý už zhruba ví, jak má tomu druhému rozumět. I těhotná žena se samozřejmě mění v takové bleskové sdělení, a dokonce se na jeho základě stává pro druhé podstatně srozumitelnější, než v tu chvíli bývá sama sobě."
číst celý text

Související stránky: Školská 28 – Jana Kasalová.

30. 1. 2012, 17.11 Texty v jiném skupenství

Únor je dobrý měsíc k tomu, setkat se s texty v jiném skupenství: tak se jmenuje série večerů, které jsem připravil ve spolupráci s pražskou kavárnou Fra.
Tomáš Vtípil – Viktor Kopasz – Ivan Palacký – Pavel Novotný.

Naladit může třeba i rozhlasová reportáž z úvodního večera s Tomášem Vtípilem, odvysílaná na Mozaice stanice Vltava (nahrála Ivana Myšková).

Proč "texty v jiném skupenství"?
Rozhodně to nejsou jen hříčky, i když využití současných technologií může takové zdání vyvolávat. Pro slovo znamená spojení se zvukem a obrazem spíš návrat k původnímu stavu, vždyť na bílé stránky knih se poezie dostala až poměrně pozdě, po dlouhých obdobích, kdy především zněla nebo se vázala k různým výtvarným formám.
Čtyři vybrané autory spojuje zájem právě o to, jak se chovají slova v jiném prostředí – v hudební improvizaci, ve filmu, na fotografii nebo ve zvukovém záznamu.

Od 7. 2. do 28. 2. každé úterý od 19.30 v kavárně Fra.

Související stránky: Fra – Tomáš Vtípil – Viktor Kopasz – Ivan Palacký – Pavel Novotný.

5. 1. 2012, 0.10 Na stěnách v Domě čtení

V případě několika svých textů, které jsou rozvrženy zároveň jako grafická kompozice, jsem už dlouho uvažoval i o "zveřejnění" v podobě výstavy, protože je to zase jiný způsob setkání s nimi.
Díky ochotě pražského Domu čtení vás nyní můžu pozvat v úterý 10. ledna 2012 v 18 hodin na vernisáž dvou textů – Clona (2002) a Kabinou vzhůru (2005). Budou tu vystaveny až do konce srpna 2012 pod společným názvem Záhlaví.
K zahájení výstavy jsem s velkým potěšením vyzval dva své přátele z oblasti hudební kompozice – Martina Smolku, který pronese úvodní slovo, a Petra Cíglera, který na lesní roh zahraje skladbu Giacinta Scelsiho a své vlastní autorské skladby.

Dům čtení najdete na adrese Ruská 192/1455, Praha 10. Tato pobočka Městské knihovny je dobře dostupná ze stanice metra Strašnická. Také tramvajemi číslo 22 a 7 ze zastávky Průběžná a 6 a 24 ze zastávky Kubánské náměstí. Na zastávce Pod Rapidem, přímo před knihovnou, staví autobus 175 projíždějící přes zastávky metra Florenc a Flora.

Vystavené texty si můžete prohlédnout i na monitoru svého počítače – Clona i Kabinou vzhůru jsou tu uloženy ve formátu PDF. Druhý z textů si navíc "zahrál" i v krátkém filmu o knížce Stisk (režie Martin Langer, ČT 2).

Související stránky: Dům čtení – Martin Smolka – Petr Cígler.
Foto na plakátu Roman Machek.

27. 12. 2011, 14.52 Poslechem z Liberce do Jablonce

Dvacet šest minut jízdy z liberecké stanice Fügnerova do konečné stanice v Jablonci nad Nisou: dvacet šest minut nahrávky Pavla Novotného, která bude pod názvem Tramvestie premiérově odvysílána v noci z 30. na 31. 12., přesně v 00:05.
A kdo nestihne vysílání, může si celou jízdu zažít na webové stránce Radiocustica.
"Zvuková kompozice se pokouší rekonstruovat obraz celé cesty, a to především střihem zvuků a získaných popisů. Promluvy, často montované do dialogu, však v žádném případě neproběhly současně, a mnohdy je od sebe dělí i několik let."
V kompozici účinkují:
Ivan Acher, Jan Měřička, Jana Vébrová, Jaromír Typlt, Helena Skalická, Slávek Lelek, Jan Merta, Roman Machek, Aneta Hausnerová, Katka Frouzová, Jakub Ouhrabka, Ema Ouhrabková, Pavel Novotný, Jana Venkrbcová, Sofie Novotná, Lenka Valevská, Michaela Červenková, Jakub Novák, Hynek Šála, Lenka Šálová, Béďa Klapal a další neznámí cestující. Roli řidiče tramvaje zvládl pan Zajíc.

Související stránky: Tramvestie ve zvuku – Portál Radiocustica – Tramvestie na tramvaji.

20. 12. 2011, 22.39 Kokoliova mise

"…důvěru lidí takhle nezkouším, i když prvek citového vydírání v tom zřejmě je: podívejte se, v jaké nejistotě žiju.
Zároveň ale právě to je moje mise, připomínat základní, opravdu nejistou nejistotu," odpověděl mi Vladimír Kokolia na jednu z nepříjemně dotěrných otázek, které jsem mu položil v souvislosti se dvěma aktuálními pražskými výstavami.
Rozhovor jsme nakonec pojmenovali Opravdu nejistá nejistota a tiskem vyjde v lednu v Ateliéru. Už teď si ho ale můžete celý přečíst na Kokoliově blogu.
Kokoliovu "misi" sleduji s napětím už od konce 80. let, kdy mě zaujal jako frontman nezapomenutelné skupiny E.
První rozhovor jsme spolu vedli před skoro deseti lety a fotky připomínají naše setkání třeba při jeho výstavě v liberecké Malé výstavní síni (2002) nebo přednášce pro účastníky tábora Ars poetica letos v létě.

Kdo ještě neviděl výstavu Převod síly ve Špálově galerii, zbývá mu na ni zřejmě posledních pár dní – výstava končí 31. prosince 2011.

Související stránky: Špálova galerie – Galerie Havelka.
Autoři fotografií jsou Karel Čtveráček a Zuzana Kuřidémová.

14. 11. 2011, 23.26 Záběry z Galerie U kortouče

"Jediné vhodné a relativně zvukově izolované místo bylo v nedokončené kavárenské sklepní galerii. Oba pánové tak výsledky společného snažení i svou vlastní tvorbu představili mezi holými zdmi, kde tou dobou ještě stálo kolečko, ležely pytle s cementem a kde byla pořádná zima a vlhko." (Z blogu Ondřeje Lipára)

Ať už tu galerii nakonec pojmenují jakkoliv, pro mě už zůstane Galerií U kortouče. To je totiž jméno, pod kterým "kolečko" jezdí v mém rodném kraji. Průběh společného "autorského čtení mezi autorskými knihami", ke kterému jsme se sešli s Janem Měřičkou v café V lese 9. 11. 2011, přiblížil Ondřej Lipár na svém blogu slovem i obrazem.

19. 9. 2011, 14.51 Proleptávat se a rozpouštět

Přesně před deseti lety, na podzim 2001, jsme s fotografem Viktorem Kopaszem dokončili bibliofilii Zajetí/Fógság, kterou vydala Galerie Maldoror v edici Střelec. Viktorovy snímky z cyklu Shadowplay mě tehdy inspirovaly k příběhu zrazujících "jedů".
Část toho textu teď "prosákla" i na YouTube v krátkém filmu, který nově natočili Honza Šípek a Martin Vlček.

Shodou okolností se k bibliofilii Zajetí/Fógság vrací i podzimní číslo Revolver Revue (84/2011), kde jsou otištěny reprodukce několika dvoustránek, které jsme s Viktorem společně vytvářeli se záměrem co nejvíce propojit text s obrazem.
"Nejsme na borůvkách," byla tehdy oblíbená Viktorova průpovídka.
Připomínám, že na Zajetí/Fógság v roce 2002 přímo navázal i Viktorův film Shadow play, pro který jsem tehdy nahrál několik krátkých "soundtracků":

Související stránky: Revolver Revue – Viktor Kopasz – Honza Šípek – Martin Vlček.

25. 8. 2011, 15.58 To asi nedokoukám...

Díky Martinu Vlčkovi a Honzovi Šípkovi vznikl konečně filmový záznam Podivných přátel, kteří zatím na YouTube byli k vidění pouze v "abstraktní" akustické verzi z roku 2006.
Sotva jsem krátce před půlnocí ze 30. června na 1. července nový snímek umístil na YouTube, rozvinula se na sociální síti pozoruhodná debata.

Jonáš: Jaromíre ty skoro vůbec nemrkáš. – Jan: V nestřežené chvíli si oči zvlhčí vyplazeným jazykem. – Martin: Jonáši, mrknul na 1.35 :-) – Jiří: Nejenže nemrká, on ani nedýchá! – Jan: Žije vůbec ještě? – Jonáš: To je úplně strašidelný.

Související stránky: Podivní přátelé (2006) – Honza Šípek – Martin Vlček.

22. 7. 2011, 13.50 Opolský a Zívr, z jiných časů

"Já například miluji mladého Opolského, jeho Klekání, jeho Svět smutných, jeho Pod tíhou života," osal Jiří Orten 15. 7. 1940 v dopise Jindřichu Chalupeckému. "Tomu se asi smějete? Miluji ho právě tak jako třeba Pasternaka, ovšemže jinak, v jiné poloze."

Podobných obdivovatelů Jana Opolského (1875–1942), básníka narozeného v Nové Pace, bylo v české poezii víc: patřil mezi ně Jakub Deml nebo Ivan Slavík, dnes třeba básník Petr Fabian nebo výtvarník Jan Hísek. A docela nedávno dovedl Václav Cílek do konečné podoby to, co naznačil už tím, že texty Jana Opolského uvedl na prvním místě v hypotetickém "českém oddělení" Borgesovy knihovny. V nakladatelství Malá Skála vydal svůj výbor z Opolského básní a próz pod názvem Staré lesy. Ač to zní neuvěřitelně, knihu si lze přes internet objednat za pouhých 89 Kč. Součástí knihy jsou i velmi poutavé vzpomínky a ohlasy souputníků a čtenářů Jana Opolského.

Opolský patří do duchovního ovzduší přelomu století, ale v Nové Pace bylo cítit jeho vliv ještě ve 20. a 30. letech, kdy už tam dorůstala generace budoucích surrealistů a členů Skupiny 42: výše zmiňovaný Jindřich Chalupecký byl shodou okolností jejich teoretikem. Editor Tomáš Hylmar nám nyní umožnil vrátit se do této doby v prvním svazku Deníků Ladislava Zívra, které mapují období 1925–1932, a to i prostřednictvím více než dvou set dobových fotografií. Knihu vydala Národní galerie a je možné si ji za 400 Kč objednat třeba na e-mailu obchodni@ngprague.cz. Že se na vydání tohot dokumentu čekalo dlouho, může doložit i vzpomínka Josefa Kroutvora ze 70. let:

"Během návštěvy položil před nás pan Zívr jakýsi popsaný sešit, skoro bych řekl skautskou kroniku budoucích moderních umělců z Nové Paky a jejího okolí. Zde byla zaznamenána setkání s malířem Františkem Grossem, fotografem Miroslavem Hákem, básníkem Josefem Kocourkem a dalšími kamarády. Text doprovázely Hákovy fotografie malého formátu, které na mě tehdy udělaly velký dojem. Na počátku pozdějších úspěchů byl tedy docela obyčejný klukovský romantismus: četba, procházky, toulky po krajině, společné debaty. Všechny kamarády spojovala touha po vyjádření vlastních pocitů, najít si vlastní cestu k modernímu umění".

Související stránky: Nová Paka – Jan Opolský ve výboru Petra Fabiana – Ladislav Zívr.

15. 7. 2011, 21.57 Lüpertz slovem

Jako pozdrav k právě probíhajícím výstavám malíře Markuse Lüpertze v Oblastní galerii v Liberci a v Galerii Zdeněk Sklenář (zde s A. R. Penckem a Lubomírem Typltem) umísťuji na web české překlady jeho básní.

Lüpertz se v roce 1942 narodil v Reichenbergu, který byl po roce 1945 počeštěn na Liberec a velmi rychle zbaven většiny svého původního obyvatelstva. V rámci odsunu-vyhnání byli do Německa přemístěni i Lüpertzovi. Proslavený rodák se ale v životopisech ke svému rodišti hlásí, a to s pozoruhodnou politickou korektností: nenarazil jsem nikde na Reichenberg, i když český název samozřejmě ve válečných Sudetech nikdo nepoužíval.

Překlady básní jsou tu ke stažení také ve verzi pro tisk, a to i zrcadlově s německým originálem.

15. 7. 2011, 21.52 Nový Novák

Analogon č. 63, který vyšel přibližně před měsícem, se zaměřil na téma Dětství. A ukázalo se, že František Novák z Lomnice nad Popelkou, jehož činnost na těchto stránkách pozorně sledujeme, dokáže právě k tomuto tématu přispět lecčíms nečekaným.

V jeho pojednání nazvaném Dětství a jeho elementární pravdy se například dočteme, že svátek Mikuláše vlastně neodkazuje k žádnému světci, ale k "prvotní české ubytovně, školce i škole", která byla pro lidská mláďata (MI) vybudována z dřevěných kůlů (KULÁŠ). Kdo nevěří, ať čte Analogon!

Svůj průvodní text k Novákovým teoriím jsem nazval Co nepřijde s věkem.

Související stránky: František Novák – Analogon.

15. 7. 2011, 21.52 Zeměpis, zhola nelidský

V dubnu 2009 jsem byl pozván do Budapešti na zajímavou překladatelskou dílnu s názvem Re:Verse Workshop. Účastnili se jí dále básníci Roland Acsai, Ján Gavura, Bálint Harcos, Martin Skýpala a Mátyás Sirokai. S jazykovou pomocí Tünde Mészaros, která v celé akci samozřejmě sehrála určující úlohu, jsme několik dní navzájem hledali ta pravá slova pro představy zakleté v originálním znění básní.

Překlady básníků, které jsem si vybral – Mátyáse Sirokaie (1982) a Rolanda Acsaie (1975) – jsem nakonec dokončil až po dvou letech a zveřejnil 8. června v kulturním čtrnáctideníku A2 číslo 12/2011. S časovým odstupem je nyní vkládám i na web. Tünde Mészarosovou uvádím jako regulérní spoluautorku překladů, a to plným právem.

9. 5. 2011, 22.10 Foto Hák: Sto

Před sto lety se v Nové Pace narodil fotograf Miroslav Hák (9. 5. 1911–29. 6. 1978), souputník české avantgardy, člen Skupiny 42 a fotograf Burianova divadla D.

Toto výročí připomene rozsáhlý článek Aleše Kuneše ve Tvaru č. 10/2011 (vychází 11. 5. 2011) a na přelomu května a června 2011 také v Revolver Revui č. 83 výbor z velmi zajímavé korespondence, kterou Miroslav Hák odeslal v 60. a 70. letech sochaři Ladislavu Zívrovi.

"A když už psané slovo, tak třeba jen to stručné FOTO HÁK, které po celých čtyřicet let komunistické vlády dokázalo v Nové Pace připomínat, kde provozoval svou živnost fotograf František Hák a kde se řemeslu vyučil i jeho mnohem slavnější syn Miroslav, člen Skupiny 42. Firma prodávající ledničky ovšem přehlédla, že je to něco víc než jenom firemní štít, a dala přednost čisté bílé fasádě. Schoval si někdo alespoň ta písmena? Napadá mě, jestli cokoliv, co kdy napíšu, může vynahradit tahle dvě zmizelá slova."
(Z ankety My jsme to místo, Atemporevue 18. 7. 2009)

Související stránky: My jsme to místo – životopis Miroslava Háka – recenze
na výstavu M. Háka.

8. 3. 2011, 21.54 Film o Stisku, Stisk o filmu

Stačí jeden stisk a kdo nestihl vysílání ČT2 v sobotu 5. března ve 13.05, může se na Čtenářský deník o knížce Stisk (2007, Torst) podívat na internetovém vysílání České televize.

S hudebníkem Ivanem Acherem, který se stal hlavním průvodcem dvanáctiminutového dokumentu, jsme mimo jiné probrali, jak se mají číst slova "neskutečná přítěž" a "přetěžknutí".
Taky se ukázalo, že na obálce knížky Stisk vůbec nemuselo být žádné psané slovo. Možná tam měl být obraz zvukové vlny, která to slovo nese. Grafika vysloveného "stisku".

Ivan Acher byl přítomen i hudbou, neboť do dokumentu vybral několik pasáží ze své skladby Pentagon živě provedené orchestrem Agon. Ve filmu se dále objevil fotograf Viktor Kopasz, který zalistoval původní knižní formou závěrečné části Stisku (Zajetí) a oživí obraz i několika ukázkami ze svého filmu Shadow play.
Film ale za mnohé vděčí také Martinu Vlčkovi, který se před kamerou sice jenom mihl, ale zprostředkoval do něj možná ty nejdůležitější filmové záběry.
Režie se ujal Martin Langer.

Související stránky: Čtenářský deník – Ivan Acher – Viktor Kopasz – Shadow play – Kabinou vzhůru.

22. 2. 2011, 21.59 Zívr v revuích

Hned tři české revue zaměřené v různých kontextech na umění se v posledních číslech vracejí k dílu sochaře Ladislava Zívra (1909–1980), a to konkrétně na období první poloviny 40. let, které je doposud velmi málo známé a prozkoumané.

Revolver Revue přináší v čísle 81 rozsáhlou ukázky z deníku, který si sochař psal v roce 1943. Je to dramatické čtení, srovnatelné s vrcholnými deníkovými díly české literatury. Zívr mimo jiné z velmi zajímavého úhlu zprostředkovává okolnosti vzniku Skupiny 42. Text obrazově doprovázejí snímky od Ondřeje Poláka, ale také dobové reprodukce Zívrových děl ze 40. let, z nichž velká část je dnes buď nedostupná, nebo zničená.

Umění v čísle 2010/4 otisklo studii Tomáše Hylmara o málo známé první výstavě Skupiny 42 v aule reálky v Nové Pace (1943). Zívr intenzivně prožíval její přípravy, průběh i předčasné ukončení. Rozsáhlé citace z jeho deníku doplňují materiál zveřejněný v Revolver Revue.

Logos přinesl ve dvojčísle 2010/1-2 studii o "zdvojených" postavách v Zívrově díle (Družičky, Vědci, Dvojice). Malý úryvek:
"Odpuštění Věčnosti, zapomnění Života… Zívrovy Družičky opravdu představují krok zpátky od meziválečné avantgardní poezie kamsi k symbolistickému vnímání Života a Smrti, které tehdy už mělo v podstatě velmi konvenční charakter. Bezmála by to mohla být socha na zakázku. Když ji uviděl František Gross, přes všechny výhrady, které měl k jejímu námětu, vyjádřil své uznání slovy: „Sakra, to by byl náhrobek!“ (deník 15. 2. 1943)"
Se svolením redakce Logosu byl text v úplném znění zveřejněn také na portále pro magické aspekty moderních dějin a soudobé kultury Okultura.

Foto soukromá sbírka a Ondřej Polák (2010)

26. 10. 2010, 0.17 Ode dneška Creative Commons

Webové stránky Jaromíra Typlta, jejichž autorem je Jaromír Typlt, podléhají licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported .