Přátelé a místa
Už to vypadalo, že Nová Paka přestává být čajově pohostinným místem. O zániku čajovny Šen-nung tu bylo nemálo psáno. Ve skutečnosti se ale Šen-nung přesunul jen o pár desítek metrů dál. Na půl cesty mezi Suchardovým domem a Novopackými sklepy byl před pár týdny otevřen Karbunkul – obchod s čajem a drahými kameny.
Pro zájemce se tím otevřela i možnost stát se členy Čajového klubu Šen-nung. Kromě běžných otvíracích hodin Karbunkulu (od úterý do pátku 9–12 a 13–17 hodin, v sobotu 10–12 a 13–17 hodin) je Šen-nung připraven uvítat znalé i neznalé v pátek a v sobotu od 17 do 22 hodin, ve středu od 17 do 20 hodin.
Původní čajovna-Šen Nung byla uzavřena 16. října 2010. Přetrvala tu ale víc než deset let – tedy nepravděpodobně dlouhou dobu, když uvážíme, jak malé město ji živilo.
Nemohlo to asi trvat věčně. A bezbariérový výtah, kterým bude čajovna nahrazena, prostě někde musel být. Jsou na to směrnice.
Ale "packou čajovnu, kde jsem pil úžasný zelený (mírně opojný) čaj…" (citát z dopisu nejmenovaného českého básníka) se podařilo odstranit jen z fyzické mapy města. V té druhé – řekněme "jemněhmotné" – mapě zůstane otištěna ještě dlouho.
Pro mě představuje kus života, ke kterému se budu vracet. Bylo zkrátka v Pace kam jít. Na čaj i na drobné zlomyslnosti, které si čajovník Šen Nung (Stanislav Vlačiha) skoro nikdy neodpustil.
Byly kouzlem toho prostoru.
Zeptejte se těch, kdo to pamatují…
Ze serveru Čajík:
"Velice příjemná čajovna, výborná obsluha, klidné prostředí. Pu-erh byl vynikající… Určitě zase přijedeme na výlet do této čajovny i s Chrochtíkem, cesta stála za to.. " - Radovan, 15. 1. 2008.
"Dozvěděl jsem se zde, že by mi mohla tato čajovna navždy zmizet z čajové mapy ještě dříve, než bych jí vyzkoušel. Tak jsem si řekl, že cesta z Pardubic do Prahy vede přes Novou Paku. České dráhy sice omezily mojí návštěvu na půl druhé hodiny, ale musím říct, že čajovna je to skutečně jedinečná.
Patří ještě k staré generaci čajoven, ale u této to rozhodně není na škodu. Spíše naopak. Vybavená je starým dřevěným nábytkem, ovšem spíše střídmě, se smyslem pro detail. Prostě přesně to co obdivuju zenové filosofii, nebo spíše tom co o ní jako laik vím. Tento dojem je umocněn osobou samotného čajovníka. Ten má "příchuť" poustevníka, a přitom nepůsobí dojmem přehnaně zapáleného esoterika. Čaji rozumí velmi dobře a dovede poradit nejen podle kvality čaje ale i podle potenciálních nároků hosta. Těším se, že ho někde, nejlépe v nějaké příští čajovně, potkám." - Ebik, 28. 9. 2010.
"Poprvé mne sem zavedly cesty badatelské po čajovnách Východních Čech v roce 2003. Byl to začátek několikadenní cesty za mnoha čajovnami a já byl tehdy nadšen hned jejím začátkem, zastavením v Nové Pace. Už první dojem z atmosféry po vstupu do malé čajovny byl příjemný. Vpravo i vlevo podél stěn nízký ale prostorný stupínek s klasickými dřevěnými stoly a židlemi. Ale stoly žádné hranáče, ale pěkně kulaté. Na pravé straně vzadu stupínek plynule přechází do posezení či poležení na pódiu s kobercem, kulatým nízkým stolkem a pár polštářky. V úhlu, který svírají zmíněné stupínky, je ještě jedna možnost počajování a to docela originální. Na starém dřevěném trakaři je připevněn kulatý stolek a kolem se dá sedět na mohutnějších koženkových bobanech. Na protilehlé straně pódií je malý skromný pultík čajovníka s rákosovou stříškou. Z obou stran skříňky se zbožím, čaji a nádobím. Podlaha (kromě dřevených zvýšení) jsou větší lesklé dlaždice. Stěny bílé, stejně tak strop, který je sem tam dekorován kusem látky. Celkově mi připadá interiér trochu strohý, žádné větší útulnosti se tady nenajdou. Ale možná to byl i záměr. Buď muzea, jehož je čajovna součástí, anebo čajovníka Ten si na okázalosti asi moc nepotrpí, o to více ale klade důraz na čaj. A to jak na rozmanitost a šíři nabídky, tak i na kvalitu jeho přípravy. Byl jsem zde vskutku pouze párkrát, ale vždy si pamatuji velmi dobrý dojem z čajového zážitku. Naposledy to byl klasický čínský čaj Keemun Mao Feng, kterým jsem se dá se říci jaksi stylově rozloučil s čajovnou a jejím čajovníkem, mistrem Šen-Nungem. Ten mi jej sám navrhl a také skvěle připravil. Slovo mistr by se mu možná nelíbilo, ale já je v tomto případě používám záměrně. Člověk, který skromně léta slouží druhým ve stálé snaze nabídnout jim co nejlepší čaj a zážitek při jeho pití, je u mne mistr. Přinejmenším mistr trpělivosti a pokory. Jednoduše proto, že ne každý to dokáže a drtivá většina dříve nebo později odpadne. Šen-Nung není mezi českými čajovníky úplná výjimka, poznal jsem takových několik a jsou nejspíše další. Před takovými smekám, že to dokáží. Musím říci, že za ta léta se interiér této čajovny prakticky nezměnil. Ale ani ta prima atmosféra. Tu ještě patřičně dokresluje reprodukovaná hudba. Alternativní, world, nikdy nic tuctového. Například taková indická flétna a tabla při této poslední návštěvě pár dní před zavřením čajovny neměla chybu. Smutná zpráva o konci čajovny mne sem přivála, abych si ji ještě alespoň jednou ochutnal. Dobrá zpráva na druhou stranu byla, že Šen-Nung své řemeslo na hřebík nepověsí, s čajem jej znovu najdeme. Možná že jej potěší i názor, že jeho čajovna se nedá zapomenout. Je v moři českých čajoven možná nenápadná, ale patří mezi ty ryzí." - Bira, 15. 10. 2010.
Než dojde k dalšímu přísunu informací, přejděte odsud třeba na stránky grafika a měditepce Vojetěcha Jiráska.
S Vojetěchem žije malířka Kateřina Jirásková, "přírodní bytost", pronikající malbou kamsi do nitra země.
Zajímavou postavou je také sochař Albert Králiček. Zvlášť když vám oplácává tvář sádrou, stává se zajímavo postavou.
Stránky Open Artu Nová Paka nabízejí další odkazy, kam zajít a koho navštívit: co takhle například Theatre de l´art brut?
