Karel Došek
(1961)
Téma: současná fotografie – umění a krajina – liberecká scéna
Krajinář
Na podzim roku 2001 proběhla v Liberci reprezentativní fotografická přehlídka pod názvem „Experimentální krajina", kterou uspořádalo Severočeské muzeum společně s Malou výstavní síní. A přestože výstavu obeslali tak renomovaní čeští fotografové jako například Ságl, Pohribný, Baňka, Holomíček, Grygar aj., jeden nenápadný autor pocházející přímo z Liberce se mezi nimi přece jen neztratil: řeč je o Karlu Doškovi. Jeho velkoformátové černobílé fotografie nejenže zaujaly svou kvalitou, ale určitým způsobem dokonce definovaly téma celé přehlídky.
Karel Došek je totiž bytostný krajinář. Krajina je mu vlastní, právě ji nejvíc cítí, takže se dokonce záměrně vyhýbá jiným tématům. (Avšak i při nich, je-li k nim doveden, odvádí citlivou práci, jak o tom svědčí například jeho dokumentární snímky pro knihu Hany Fouskové Jizvy, 1999, nebo pro katalogy tvůrčích sympózií Hraniční prostor v Andělské Hoře u Chrastavy.)
Je krajinář a jeho určující osobní vizí je záblesk v krajině. Jasný, bělostný záblesk. To, co někdy dělá nebe, když se před setměním odráží v kalužích.
V případě Doškových fotografií jde ovšem – přiznaně! – o zásah lidské ruky. Těžko popřít, že představa lidského zásahu v krajině po zkušenostech z posledních staletí vzbuzuje spíš než co jiného strach z devastace, zpřevracení naruby, rozrytí, pošlapání.
Došek ale není z těch, kdo by chtěli krajině za každou cenu vtisknout svoji vůli. Zasahuje do povrchu, který už v průběhu fotografování a vyvolávání velmi dobře poznal, a volí cestu nenásilného dotvoření, dořečení.
Až to tak působí, že je to krajina sama, co tady přichází ke slovu. Její paměť, která kromě všech ostatních stop zahrnuje i stopu člověka.
Doškovy fotografie jsou bez názvu a většinou i s velmi nejistou datací. Dá-li se vůbec rozlišit mezi staršími a novějšími, pak možná podle jistého postupného utlumování výraznosti, s jakou Došek do snímků zasahuje: jasný bílý lesk na horských kamenech nebo v hlíně polní cesty by už vůbec nemusel být dílem lidské ruky, ale dílem vzácného setkání.
Zázraku, který už nebije do očí – nepálí je prudkým oslněním –, jenom k sobě jemně přitahuje pozornost.
Zdá se, že osudem fotografa Karla Doška je být čím dál nenápadnější.
Karel Došek se narodil 14. srpna 1961 v Liberci, kam se po studiích v Praze (obor užité fotografie na SPGŠ a umělecké fotografie na FAMU) opět vrátil. V roce 1990 získal tvůrčí prémii Sekce filmu a televize Českého literárního fondu. Vystavoval na FAMU (absolventská výstava), v Jablonci nad Nisou v Galerii MY, v Liberci v Galerii Dialog a v Malé výstavní síni, naposledy pak letos v Naivním divadle. Je zastoupen ve sbírce Severočeského muzea v Liberci. Průřez jeho fotografickou tvorbou přinesl časopis Náš kraj (č. 1/2000) a brněnská literární revue Host (č. 10/2001).
